Dítě má od narození zakódováno v genech, jestli bude jíst, kreslit, čistit si zuby a psát levou nebo pravou rukou. Nezáleží na tom, zda je dítě levák či pravák, klíčová je správná podpora.

Desetiletý Jonáš a jeho kamarád David něco kutí. Kreslí a střihají. Najednou se David naštval na nůžky ve své pravé ruce. „Jonáši, ty tvoje nůžky vůbec nestřihají, měl bys je vyhodit.“ Jonáš se začal smát, protože přesně věděl, co se stalo: David vzal omylem nůžky pro leváky, které v ruce praváka skutečně nefungují.

Trénink na věci pro praváky

Pocit, jaké to je zvládat věci, které prostě nefungují, Jonáš i každý levák dobře znají. Studie říkají, že přibližně deset až dvacet procent populace jsou leváci. Žijeme ovšem ve světě, kterému dominují lidé píšící pravou. Všechny předměty každodenního života – například otvírák na konzervy, brousek a nůžky – jsou vyrobeny pro použití pravou rukou. Zvonky, okenní rukojeti, vypínače a mnoho dalších věcí je vždy konstruováno pro praváky a pokud možno bývají na pravé straně. Častým a podceňovaným výsledkem je to, že mnoho leváků se „vytrénuje“ na používání pravé ruky – a to bez povšimnutí rodičů a aniž by si to sami uvědomovali. Děti velmi brzy zjistí, že vše funguje snadněji, když používají pravou ruku. Nůžky najednou střihají, a když pomáhají mámě loupat brambory, škrabka v pravé ruce znenadání pracuje tak, jak má. Zdá se, že mnoho věcí „poslouchá“ jen v pravačce. Malé děti navíc hodně napodobují, a vidí-li rodiče nebo starší sourozence, že drží všechno v pravé ruce, obvykle to kopírují.

Vše je v genech

Vědci předpokládají, že preference používání jedné ruky jsou dědičné a způsobené dominancí jedné poloviny mozku: lidé s dominantní pravou polovinou preferují levou ruku. Pokud je dominantnější levá strana mozku, lidé používají spíše pravou ruku. Dodnes věda bojuje při hledání vysvětlení toho, co ve skutečnosti způsobuje dominanci jedné nebo druhé poloviny mozku. Jisté ale je, že tuhle genetickou predispozici ze změnit. Z toho důvodu německá psycholožka dr. Johanna Barbara Sattler popisuje každé přeškolení leváků – bez ohledu na to, zda se přeškolili nevědomky nebo z donucení – jako velký zásah do mozku. „Pravá polovina mozku bude stále dominantní, ale najednou je potlačena a není využívána. Levá strana musí zvládat více, než kolik může. Výsledkem je jakýsi zmatek v hlavě a často přetížené děti, které si rozvíjejí problémy s chováním.“

Kupředu, levá!

Jonáš je šťastný, protože velmi brzy objevil dominanci levé ruky. Rodiče to ovšem očekávali, protože otec i dědeček jsou také leváci. Už v prvním roce bylo zřejmé, že k čemukoli, co roční Jonáš dělal, používal levou ruku: chytání věcí, držel se levou, když vstával, i když prudce odhazoval lžíce se špenátem.

V tak zřejmém případě je pro okolí velmi snadné ho v tom podporovat. Nikdy ho například nikdo nenutil, aby používal tu „správnou“ (tedy pravou) ruku, přestože se postupně naučil, že potěší zejména starší lidi, když jim podá pravačku na přivítanou. V souvislosti s rozvojem dětí postupně narůstá i množství užitečných věcí pro leváky, které je vhodné mít. Existují legrační věcičky, například speciální dětské lžičky zatočené doprava pro ty nejmenší; buďme upřímní – tohle je sice krásné, nikoli však nutné. Nezbytné jsou na druhou stranu například nůžky, které by leváci měli mít, když začínají něco vyrábět; nebo pero pro školáky.

Leváci ve škole

Ve školce se zdá, že všechno jaksi funguje, ale ve škole to leváci mívají komplikovanější. Dítě je třeba podporovat a informovat učitele. Když začal Jonáš chodit do školy, první týden se neustále pošťuchoval se svým spolužákem v lavici. Jeho učitelka udělala běžnou chybu, předem chlapcům nevybrala pro ně ta správná místa v lavici. Jonáš si totiž jako levák sedl na pravou stranu a jeho spolužák – pravák – na levou. Nevyhnutelným výsledkem pak bylo jejich neustálé žďuchání a šťouchání. Problém byl nakonec rychle a snadno vyřešen, protože platí jednoduché pravidlo, že leváci by vždy měli sedět na levé straně lavice.

Vyřešit problém se psaním už tak snadné není, protože například písanky jsou vyrobeny pro praváky. Dítě si levou rukou zakrývá zadání – příklady správně napsaných slov, a naučit se psát je tak pro ně neúměrně složitější. Experti radí v tomto případě učit děti, které píšou levou, aby si papír natáčely jinak: vždy trochu více doleva, mírně diagonálně (úhel 30°) s levým rohem papíru nahoru. Další pomůckou může být napsat – po domluvě s učitelem – předlohy i na pravou stranu papíru. Dobrá spolupráce rodičů s učiteli každopádně pomáhá předejít problémům a nesprávnému závěru, že dítě je hloupé nebo líné.

Jak se to dozvím?

Pokud si nejste jisti, zda je vaše dítě levák, existují triky, jak to zjistit. Klíčové jsou například činnosti, které vyžadují práci jednou rukou a které zároveň nejsou tolik ovlivněny vzděláním. Jde například o házení kostkou, čištění zubů, zalévání květin konvičkou nebo vybírání perliček z nádoby. To, ve které ruce dítě drží lžíci a vidličku, a také kterou rukou maluje, může být pomocným kritériem a stopou; tyto činnosti jsou však obvykle ovlivněny okolím, takže mohou být matoucí. V případě, že si nejste jisti, kontaktujte pedagoga nebo psychologa.

---

***

Kreativní leváci

Prostorová představivost a kreativní myšlení je doménou pravé poloviny mozku. Proto jsou kreativita a umělecké schopnosti popisovány jako hlavní charakteristiky leváků. Tuto teorii podporují slavní leváci, jako byli Michelangelo, Leonardo da Vinci, Picasso, Vincent van Gogh, Beethoven, Goethe, Kafka, Einstein, Phil Collins nebo Paul McCartney. Kromě mnoha dalších slavných leváků i dva nejkreativnější američtí prezidenti byli leváci: Ronald Reagan (než se stal prezidentem, hrál ve westernových filmech) a Bill Clinton (který je kreativní opravdu v mnoha směrech…). Pokud vás zajímá dlouhý seznam slavných leváků, podívejte se na internetové stránky http://www.anythingleft-handed.co.uk/famous.html

Zrcadlové psaní – „Leonardův fenomén“

Zrcadlové psaní je fenomén, který zajímá všechny vědce a specialisty zabývající se psaním levou rukou. Písmo v tomto případě začíná na pravé straně papíru a písmenka a slova jsou psána zprava doleva a orientována k levé straně papíru. Mnozí přeučení leváci jsou bez jakéhokoli tréninku schopni zrcadlově psát dominantní levou rukou, přestože se učili psát pravou. Umějí to bez problémů a přemýšlení. Legrační je, že většina z nich není schopna tak snadno zrcadlové psaní číst – dokonce ani po sobě. Nejslavnějším člověkem, který psal zrcadlově, byl Leonardo da Vinci. Psal tak všechny své studie a lidé se domnívají, že se tak snažil své věci kódovat. Přestože to zní jako velkolepý základ pro záhadný thriller, vědci mají mnohem prostší vysvětlení. Předpokládají, že da Vinci byl přeučeným levákem a spontánně tak zapisoval své myšlenky. Dává to smysl, protože kdokoli, kdo položí zrcadlově psané studie před zrcadlo, si je může snadno přečíst. Da Vinci by jistě nepoužíval tak jednoduchý způsob, kdyby své dokumenty chtěl opravdu kódovat. Vědci zatím nenašli jasné vysvětlení pro fenomén spontánního zrcadlového psaní. Jisté ale je, že je to často specialita přeučených leváků, kteří používají pravou ruku. Je zajímavé, že jakmile se přeučí „zpět“, tuto schopnost obvykle ztrácejí.

Levá před pravou

U většiny dětí se už ve věku před mateřskou školkou projeví, jestli jsou praváci nebo leváci. Nejpozději během školky se definitivně rozhodne, která ruka je upřednostňována a je dominantní. V případě, že si vy ani dítě nejste jisti, je třeba to stanovit před zápisem do školy. Psycholog nebo pedagog ve školce nebo v budoucí škole by měl provést testy, aby se rozhodlo dříve, než se dítě začne učit psát. Pokud má dítě problémy s učením – zejména s psaním a čtením – a začíná mít problémy s chováním, může to být způsobeno tím, že je ve skutečnosti levák, ale nevědomky se přeučilo na praváka. Odborníci jsou přesvědčeni, že rozhodně dává smysl vrátit děti – i dospělé – k jejich predispozici. Je ovšem třeba to provést pod dohledem odborníka, protože v opačném případě by se mohly problémy spíš zhoršit než ustoupit. Přestože je dominance levé ruky dědičná, neznamená to, že všechny děti nebo kterékoli z nich, musí být také levákem. Je ale pravda, že pravděpodobnost, že bude dítě levák, stoupá, pokud je jeden nebo oba z rodičů také levákem.

DALŠÍ INFORMACE

Jane m. Healey, Ph. D.: Leváci a jejich výchova, Portál Kniha přináší základní informace týkající se biologických, fyziologických i psychologických aspektů a praktických dopadů této orientace. Vyvrací nejrůznější mýty a rodičům, vychovatelům i pracovníkům pomáhajících profesí přináší užitečné informace a rady, jak rozpoznat leváka už v raném věku, jak pro něj vhodně uzpůsobit prostředí, jak dítěti pomoci překonávat možná úskalí a rozvíjet jeho přednosti. Herrmann-Josef Zoche: Vidím svět i z druhé strany, Ikar Autor, sám levák, nabízí pohled do dějin levorukosti a bojuje za zvýšení „levorukého“ sebevědomí. Svou knihou chce pomoci rozpoznat a podporovat mimořádné nadání a vlohy leváků. www.prolevaky.cz www.lavaci.sk