Anketa

Proč mají muži sexuální aférky?

podvadeni

Vede muže do náruče milenek touha užít si skvělý sex s mladšími, štíhlejšími a atraktivnějšími ženami? S kým vlastně muži podvádějí nás, ženy? A jsme my, ženy, skutečně tak věrné, jak to o sobě tvrdíme?

„Je to něco ve mně. Nedokážu s tím bojovat, neumím to potlačit ani zničit. Svou ženu mám rád, ale už jsme spolu něco prožili, a to mě ničí. Nechci už tento stereotyp, hledám únik, životní změnu a vlastně i oživení v sexu,“ popisuje své mimomanželské zálety na diskusním internetovém fóru Lidé.cz muž podepsaný jako Boris. „Jak můžeš napsat, že máš svou ženu rád, když ji podvádíš? Co to podle tebe je to MÍT RÁD?“ oponuje mu dívka s pseudonymem Miriam. „Když si můžu dopřát takový tělesný i psychický relax, jsem k rodině mnohem vlídnější. Na manželku se usmívám, jsem k ní pozorný. Prospívá to i našemu sexuálnímu soužití,“ odpovídá Boris. Z další diskuse vyplývá, že nemá milenku. Má prý „jen“ náhodné známosti. Hledá je na diskotékách, v barech, na pracovních jednáních. O tom, jestli to je, nebo není nemorální, neuvažuje.

Má jasno: manželku a děti opustit nechce, jen touží po tom užít si tenhle „zatraceně krátký“ a nepříliš vzrušující život. Boris tvrdí, že miluje jen jedinou ženu, užívá si ale s nesčetným množstvím dalších. „Monogamie je věc značně komplikovaná. Copak ty si dokážeš představit celý život s jedním mužem?“ ptá se Boris v pokračování diskuse Miriam. Naráží tak na citlivou otázku, na kterou socio-biologové upozorňují už od šedesátých let. Monogamie podle nich není přirozená věc nejenom pro muže, ale ani pro ženy. Že by mohli mít pravdu, se snažil dokázat i dokument BBC Válka spermií. Poukazoval na existenci tzv. bojových spermií. Jejich úkolem není dostat se co nejrychleji k vajíčku, ale ostranit z cesty případné spermie jiného muže. Příroda jako by předvídala, že žena může během krátké doby vystřídat dva partnery a pro účely oplodnění hledá lepšího z nich. Předpokládá, že ženě se mohou líbit dva muži za večer, nikoli že bude milovat celý život jen jednoho muže. A u opačného pohlaví? Proč asi zajistila mužům plodnost až do vysoké věku? Nepředpokládá snad věrnost vůbec?

Nechme souložení vzkvétat

Boris není monogamní a není sám. „Mám strach, že už nikdy nebudu schopen monogamního vztahu,“ píše na webu s názvem Jak sbalit ženu diskutující podepsaný jako L. Provozovatelem webu je čtyřiatřicetiletý grafický designér Tomáš Baránek, autor knihy Jak sbalit ženu aneb Praktická příručka technologie lovu. Mužskou neschopnost být celý život věrný jedné ženě přičítá touze po nových a neokoukaných ženách. „Mužům, i těm zadaným, se od přírody líbí krásné ženy. Někomu mladé, někomu starší, a nejvíce ty nové. I nejkrásnější člověk po našem boku časem fyzicky zevšední.

Někteří muži toto sexuální zevšednění vnímají velmi bolestně, jako křivdu a trest za svou věrnost. Vyrovnává se s tím každý po svém. Způsob vypořádání se s úbytkem prvotní fascinace záleží na vztahové inteligenci obou partnerů. Ta souvisí s tím, kde mají v systému hodnot lokalizován ,vztah, kde ,sex a jak spolu umějí komunikovat. Pokud je pro někoho v životě sex nade vše ostatní (rozumějte: pak je i vztah jen vedlejší funkcí sexu), bude se k nevěře uchylovat často. Pokud vnímá sex naopak jako jednu z možných funkcí vztahu a za zdroj trvalé životní radosti považuje nejdříve vztah, snadněji se bez nevěry obejde - anebo když už k ní přece dojde, pro vztah nebude tak osudová,“ myslí si. Jak Tomáš Baránek chápe pojem aférka? Jako nezávazný sex na jednu noc, pravidelně jednou týdně, dvakrát za měsíc nebo kolikrát? „,Aférka je společensky tolerantní výraz pro soulož s jinou než s tou, které říkám, že ji miluji. A jak ji chápu? To přece záleží na kombinaci okolností, kterých je nekonečné množství. Tato kombinace je tvořena faktory: konkrétní muž, konkrétní žena, jeho systém hodnot, její systém hodnot, jeho vztahová situace, její vztahová situace, jeho vztahová historie, její vztahová historie, síla jeho sexuální potřeby, síla její sexuální potřeby, momentální možnost soukromí, přítomnost alkoholu a tak podobně. Tyto faktory dávají dohromady

SITUACI KONKRÉTNÍ NEVĚRY, kterou nemá smysl zobecnit a pak z ní zpětně odvozovat, proč k ní došlo. Pokud si dobře vzpomínám, já osobně jsem většinu svých nevěr vnímal jako fyzickou nezbytnost, výsledek touhy po dobrodružství a taky, přiznávám, potřebu utvrzení se v pocitu, že na to mám.“

Touha po sexu, nebo relax?

Slova Tomáše Baránka o mužském potěšení ze sexu mimo manželské lože naplňuje diskutér Boris jen částečně. Sex mu samozřejmě působí potěšení, aférky ale vnímá spíš jako odbočku z pracovního a domácího stereotypu. Řečeno odpovědí na otázku z úvodu: Nechce si v prvé řadě užívat skvělého sexu s mladšími, štíhlejšími a atraktivnějšími ženami, chce si hlavně oddechnout: od práce a od rodiny. Kolik mužů je na tom podobně? „V naší společnosti je zavedeno klišé, že muž je většinou nevěrný s mladší a atraktivnější ženou. Důvodem zkreslení je touha zajištěných mužů chlubit se mladými milenkami.

Každý nevěrník něco hledá, jeden chemii zamilovanosti, druhý pochopení, třetí únik z nudy, čtvrtý adrenalin, další potvrzení své hodnoty a některý prostě ,sbírá skalpy,“ domnívá se psychoterapeut Lucian Kantor a pokračuje: „Sex mnoha mužů se od sexu žen odlišuje touhou po vybití, mírná nepohoda zvyšuje jejich sexuální apetit a aférka je pro ně velmi příjemným vybitím a zklidněním. Někteří neutíkají před domácím stresem, ale před domácí nudou. Aférky jsou vždy rozbitím stereotypu a někdy se mohou stát stereotypní závislostí.“

Ať má muž bokovku na jednu či více nocí, vždy si je podle oborníka vědom, že se nechová morálně a že je nevěrný. Každý se s tím ale vyrovnává po svém: „Někdo zvýšeným zájmem a péčí o stávající partnerku, jiný je na základě výčitek svědomí doma nerudnější. Co je však u mužů na rozdíl od žen odlišné, je touha pochlubit se nebo se alespoň zbavit špatných pocitů. Muž má větší potřebu věcného sdělení a své aférky umí většinou jen špatně maskovat. Ženská nevěra je i z tohoto důvodu odhalena méně často.“ A zatímco ženy jsou nevěrné zpravidla s muži geneticky kvalitnějšími, než je jejich stálý partner, muži jsou podstatně méně výběroví. „Není proto vůbec výjimečné, když využijí příležitosti mít sex se ženou, která je méně hezká a kvalitní než jejich manželka,“ tvrdí sexuoložka Laura Janáčková.

Ženy! Vy aférky nemáte?

„Proč se mluví pořád jen mužských aférkách? Copak vy, ženy, žádné nemáte? S kým bychom je teda asi měli?“ rozčilují se muži. Celkem oprávněně. V roce 2003 uspořádal britský ženský týdeník Thats Life! výzkum zaměřený na lidské zábrany a morálku. Výsledky vykreslily ženy jako moderní lhářky, příliš si o sobě myslící a podkuřující šéfům. Stranou nezůstaly ani aférky. Z průzkumu mezi pěti tisícovkami britských žen (průměrný věk byl 38 let) vyplynulo, že neuvěřitelných 94 % žen lže a 17 % dam žijících dlouhodobě s partnerem si dopřává vedlejší milostné románky. Jen 40 % z nich svého chování lituje. Proč jsou tedy mužské aférky víc vidět?

Možná z toho důvodu, že se, jak už zaznělo, sexem mimo domov víc chlubí, nebo také proto, že mají tendenci počet svých sexuálních partnerek nadhodnocovat, zatímco ženy podhodnocovat. Tak alespoň hovoří rozsáhlý průzkum sexuologů Petra Weisse a Jaroslava Zvěřiny. Ženy v něm uvádějí v průměru šest partnerů za život, muži devět partnerek. Z matematického hlediska to ale přece není možné! Kde muži partnerky berou, když ženy tvrdí, že jsou věrné? „Ve všech výzkumech sexuálního chování uvádějí muži celoživotně přibližně dvojnásobný počet sexuálních partnerek než ženy partnerů. Příčina tohoto souvisí pravděpodobně s odlišnými požadavky kladenými společností na mužskou a na ženskou sexuální roli. Zatímco muž s velkým počtem partnerek je společensky přijímán a hodnocen spíše pozitivně, u ženy s velkým počtem sexuálních partnerů to rozhodně neplatí,“ myslí si psycholožka specializující se na sexuologii Laura Janáčková. Historicky se v pohledu na nevěru opravdu nadržuje mužům.

Stačí si vzpomenout na aféru Billa Clintona s Monikou Lewinskou. Zatímco amerického exprezidenta mnozí div neplácali po zádech, jaký je „chlapák“, na Lewinskou se pohlíželo jako na hříšnou ženštinu, která rozvrací spokojený manželský život hlavě státu. Psycholožka Ester Weinholdová se ke své kolegyni připojuje s názorem, že nadhodnocování počtu sexuálních partnerek je záležitostí výhradně mužské komunikace. „Nebo si snad dovedete představit muže, který se svou novou přítelkyni snaží ohromit množstvím předchozích sexuálních zkušeností, aby v ní vzbudil zájem o sebe a vyjádřil svou zkušenost?“ ptá se. Nahlížení na mužskou nevěru jako na cosi společensky akceptovatelnějšího, než je nevěra ženská, přičítá historickým kořenům.

Kdo za to může?

Jsou lidé, pro které je potřeba občasného si odskočení ze stávajícího partnerského vztahu věcí tak přirozenou, že se s ní ani netají. Jsou ale i tací, kteří úzkostlivě dbají na to, aby se jejich bokovka nikdy neprovalila. Když už se tak stane, jsme shovívaví. Alespoň my Češi: v žebříčku hříchů řadíme nevěru až za řízení auta v opilosti nebo za bezpracný život ze sociální podpory. Když se ženíme a vdáváme, s nevěrou nepočítáme: ani se svou vlastní, natož s partnerovou. „Stoprocentní návod, jak vztah uchránit, neexistuje. Všeobecně ale můžeme říct, že jakýkoli extrém podporuje to, že partner se rozhlíží jinde,“ myslí si psychoterapeut Lucian Kantor. O aférku muže si podle něj koleduje každá žena, která je příliš zahlcující a nedá muži prostor dýchat, která je příliš zaměřená na děti a chod domácnosti a posouvá partnerství na žebříčku hodnot na nižší příčky. Chceme-li být spravedliví a držet se výsledků výzkumů, platí to samozřejmě i naopak. Z hlediska mužského pohledu Tomáše Baránka si o partnerův zálet říkají ženy asexuální, hloupé, pohrdlivé, koketní, nesymetrické, odpudivé, nekomunikativní, hysterické a nevěrné.

A co na to sexterapeutka Laura Janáčková? „Podstatně víc než chování ženy ovlivňuje pravděpodobnost nevěry partnera či manžela jeho osobnost, hodnotový systém a náboženské přesvědčení, které rozhodují o tom, nakolik bude schopen překonávat vrozenou biologickou tendenci k různorodosti sexuálních kontaktů. Některé projevy žen však přesto mohou zvýšit pravděpodobnost toho, že manžel bude vyhledávat sexuální uspokojení i mimo manželství. Je to chování manipulativní, egoistické, hysterické, časté odmítání sexu, zanedbávání zevnějšku, zanedbávání hygieny, přibývání na váze a s tím spojená ztráta tělesné přitažlivosti a podobně.“

Čí „aférka“ je horší?

Citovaný výzkum sexuologů Weisse a Zvěřiny zaměřený na sexuální chování českého národa tvrdí, že alespoň jednou během manželství bylo nevěrných 64 % mužů a 46 % žen. Zatímco u můžu je nevěra většinou jednorázová a nahodilejší -možná i odtud název „aférka“, ženy mívají tendenci k trvalejším vztahům. Od svého partnera či partnerky si alespoň jednou za život „odskočí“ do cizí postele zhruba každý třetí Čech. Pro vztah je podstatně nebezpečnější odbočení ženy. „Je to logické, protože při nevěře ženy hrozí manželovi vždy nebezpečí, že bude celoživotně investovat do genů cizího muže (podle některých genetických výzkumů až 20 % dětí má jiného biologického otce, než je manžel matky). Obecně se však domnívám, že každá nevěra je pro vztah spíše ohrožující a nevidím žádnou oblast, ve které by mohla být pro manželství jakýmkoli přínosem,“ domnívá se Laura Janáčková. Odhalit nevěru dnes není zase až takový problém. Zrazují nás moderní technologie. „Každý odhalený zálet ohrožuje manželství, ale některé neodhalené mohou nastartovat ozdravné procesy ve vztahu. Některý nevěrník si může uvědomit hodnotu svého partnera, nebo si může naopak uvědomit, že manželství je již mrtvé a pak odchází,“ dodává psychoterapeut Lucian Kantor.

PhDr. Ester Weinholdová

Má psychologická zkušenost nevidí v této oblasti výrazný rozdíl mezi muži a ženami. Když se však budeme dívat na okolnosti, které mohou být podpůrné pro mužskou nevěru, nebo lépe řečeno disponibilitu k intimnímu kontaktu, můžeme vidět následující příčiny. U mužů je toto chování rozhodně sociálně akceptovatelnější. Muži mohou mít více příležitostí ke kontaktům - zastávají statisticky častěji vedoucí pozice, jsou disponibilnější pro povolání, kde se cestuje a která vyžadují exponovanější přístup.

Dále je tu otázka dětí, které jsou v našem sociálním kontextu více vnímány jako patřící matkám. To může usnadňovat mužům pohyb v prostředí sociálních vztahů. Jistě by nebylo správné opomenout přirozenou pudovou potřebu mužů lovit a být otevřený pro dobrodružství. Z hlediska širšího sociálního kontextu, ve kterém sledujeme a chápeme kořeny chování současných žen a mužů, můžeme vidět nedostatek zdravých odpovědných vzorů, které ctí takové kvality jako vzájemný respekt partnerů, přirozenou spoluzodpovědnost za šťastné dětství společných dětí, upřímnost, pravdivost, autenticitu. Všechno toto jsou kvality, které se zdánlivě vytrácejí ze společnosti a ze vztahů mezi lidmi vůbec.

Lucian Kantor, psychoterapeut

Odpověď je společná pro obě pohlaví, vnitřně vždy toužíme po opaku žitého. Máme-li stabilitu a klid, toužíme po vzrušení a změně a samozřejmě naopak, někdy potřebujeme spočinout a odpočinout si od přílišného shonu. Příroda nás nutí neustále hledat potenciální partnery. Muži jsou od přírody lovci a více riskují, a tato vnitřní tendence k riziku s sebou nese potřebu po sobě zanechat co nejvíce potomků, kteří by nesli jejich geny. Žena vybírá opatrněji, pokud by otěhotněla, musí být schopna uživit sebe a dítě.

Toto biologické naprogramování si neseme svým vývojem a máme ho neustále v sobě skryté. Kultura nás učí, že nevěra je špatná, ale k mužům je shovívavější. Muž je lovec a rád se chlubí „kořistí“, proto jsou mužské aférky čitelnější. Ženy v minulosti nebyly schopny samy sebe uživit, a tak se své aférky naučily lépe skrývat, aby nepřišly o zdroj obživy pro sebe a své děti. Nevěra je mohla stát odchod partnera, nebo velké zatracení. A tak se muži více chlubí a ženy více zakrývají. Z mé praxe manželského poradce žena většinou o aférce hovoří, pokud je pro ni důležitá při rozhodování o budoucnosti stávajícího stavu. Muži čas od času nějakou aférku přihodí k lepšímu „u piva“. Neměli bychom, ale hřešíme. Obě pohlaví.