Tvrdí, že teprve narozením dcery Valerie pochopila, co má v životě skutečnou cenu. A od té doby se jí také trénuje mnohem líp.

* ŽENA A OŠTĚP, NEZRANILA JSTE SE NĚKDY?

Musím říct, že roky, kdy jsem nebyla zraněná, spočítám na jedné ruce. Je to velká zátěž na všechny klouby, takže není nic divného, když oštěpařky mají nějakou tu operaci za sebou. Já osobně mám tři a doufám, že u toho zůstane.

* PŘIPADÁTE SI TEĎ ZODPOVĚDNĚJŠÍ?

Zodpovědnější si připadám určitě, změnily se mi priority, a z toho důvodu jsem opatrnější a mnohem více přemýšlím nad každým důležitým rozhodnutím. Jde hlavně o to, aby to nenarušilo režim dcery a její výchovu.

* PŘEDSTAVTE NÁM DCERUŠKU…

Dcera se jmenuje Valerie, je jí dvacet dva měsíců. Má zelené oči po tatínkovi a krátké vlásky, protože ji pořád stříhám. Nechce se totiž česat. Na svůj věk je veliká a určitě je osobnost. Je velmi šikovná na pohyb a zbožňuje všechna zvířata, hlavně našeho ridgebacka Grifa. To má nejspíš po mně. Je to prostě náš poklad, myslím tím Val, i když Grif také…

* BYLA VALERIE PLÁNOVANÁ?

Val plánovaná určitě nebyla. Po dvou nezdařených plánovaných těhotenstvích jsem nechtěla nic plánovat. Přišla, když jsem to vůbec nečekala, v období největší tréninkové zátěže. Bylo to pro všechny překvapení.

* MĚLA JSTE NĚJAKÉ DILEMA?

Já nevidím nic zvláštního na tom, že se sportovkyně rozhodne pro dítě. Je to profese jako každá jiná. Myslím si, že umělkyně, lékařky nebo schopné manažerky mají úplně stejnou pozici při rozhodování: kariéra, nebo dítě. Naštěstí se většina rozhodne, podle mého názoru, správně a rodinu založí. Samozřejmě, že dilema jsem trochu měla, ale velmi rychle jsem pochopila, že život bez dítěte není tak krásný jako s ním.

* JAK JSTE PROŽÍVALA TĚHOTENSTVÍ?

Těhotenství pro mě nebylo nic úžasného, jak píšou ve všech knížkách a slyšela jsem od různých kamarádek. Nejprve mi bylo do čtvrtého měsíce hodně špatně, do toho nervozita, aby vše vyšlo a já konečně donosila dítě. Jedním slovem, prožívala jsem ho nervózně.

* STÝSKALO SE VÁM PO ATLETICE? KDYŽ ČLOVĚK DENNĚ BĚHÁ, TAK SE TO STANE DROGOU…

Ze začátku jsem měla pocit, že nevím, co s časem. Mně se spíš stýskalo po závodění, to je ta správná droga, adrenalin a závodní nálada. Je to něco, co se nedá ničím jiným nahradit. Po dřině na tréninku se mi až tak moc nestýskalo.

* VZDALA JSTE SE KVŮLI TĚHOTENSTVÍ NĚČEHO?

Já bych to nenazývala vzdát. Samozřejmě jsem musela přestat okamžitě vrcholově trénovat, takže atletika šla na vedlejší kolej. Musím říct, že jsem si konečně mohla užívat volna, nového štěněte, kamarádů, takže pokud to shrnu, těhotenství mi spíš víc věcí dalo, než že bych se musela něčeho vzdávat.

* JAKÝ BYL POROD?

Samotný porod je něco úžasného, jedinečného. Můj porodník docent Antonín Pařízek z porodnice U Apolináře porod plánoval, přenášela jsem šest dní. Jela jsem do porodnice už den předem. Myslím, že hodně dělá také okolí a já všem v porodnici musím moc poděkovat.

* BYL VÁŠ MANŽEL U PORODU? MYSLÍTE SI, ŽE TAM PARTNER PATŘÍ?

Manžel u porodu byl, chtěl sám. Určitě bych ho nenutila, každý si musí rozhodnout sám, jestli na to má. Naštěstí je můj manžel velmi silná osobnost a zvládl asistovat na jedničku.

* JAK BRZY PO PORODU JSTE ZAČALA ZASE SPORTOVAT?

Naštěstí jsem nebyla šitá, takže mé první lehké posilování břicha bylo už v porodnici. Jinak trénovat oštěp jsem začala hned po šestinedělí.

* KOJILA JSTE?

Snažila jsem se, ale Valerie byla velká, měla 4,13 kg a 55 cm, takže už v porodnici jsem přešla na umělou výživu. Měla pořád hlad a já věděla, že stejně přejde brzy na umělé mléko, protože začnu trénovat.

* BYLO NÁROČNÉ DOSTAT SE ZNOVU DO FORMY?

Pokud celé těhotenství neležíte a nečekáte na porod, návrat je rychlý. Mluvím ale o technických disciplínách, třeba u běhu je to jiné. Bylo to spíš náročné psychicky, měla jsem pocit, že utíkám od dcery a že to není to správné. Časem to ale přešlo. Něco jiného je zdravotní forma. Po půlroce treninku jsem si lehce potrhala svaly na lokti a musela jsem zbytek sezony vynechat. O to lepší byla ta letošní. Věděla jsem, že nesmím nic přehánět a trénovat jako dřív. A vyšlo to.

* BERETE S SEBOU VALERII NA TRÉNINKY?

Val byla se mnou na tréninku asi pětkrát. Já jsem si dala podmínku, že pokud nebudu mít zajištěné kvalitní hlídání, k atletice se nevrátím. Samozřejmě kvalitním hlídáním myslím někoho z rodiny. Neumím si představit, že by mi ji hlídal někdo cizí.

* JEZDÍ S VÁMI NA ZÁVODY?

Přiznám se, že si to nedovedu představit. Určitě by chtěla jít za mnou na plochu, což nemůže, takže by tam křičela mama já bych byla naprosto vyřízená. Závod bych musela předčasně ukončit. Naštěstí jsem pryč jen krátkou dobu, jsou to většinou dva tři dny.

* KDO VÁM POMÁHÁ?

Mám to velké štěstí, že mám výbornou tchyni, která Val hlídá. Dojíždí k nám třikrát týdně. Moje maminka ještě chodí do práce, takže času tolik nemá, ale pokud může, přijede na týden a pomáhá mi se vším. A do třetice můj skvělý manžel, který celou dobu toleruje, že odjíždím a vychází mi vstříc. Bez těchto lidí bych se nikdy nevrátila k vrcholové atletice a patří jim mé velké díky.

* CO UŽ VALERIE UMÍ?

Umí asi jako všechny děti jejího věku prosazovat si svou a zkoušet trpělivost rodičů. Začíná mluvit a přiznám se, že jí někdy nerozumím.

* JSTE ZASTÁNCEM PEVNÉHO REŽIMU, NEBO VOLNOSTI?

Určitě je mi bližší pevný režim. Od začátku jsem se snažila ho dodržovat a díky tomu bylo vše jednodušší. Myslím, že i pro babičky a manžela, kteří tu s ní zůstavali, bylo lehčí jet podle zavedeného režimu. Mohla jsem si naplánovat přesně každou hodinu, kdy na trénink, na nákup, kdy můžu odpočívat a podobně.

* DÍVALA SE NA VÁS, KDYŽ JSTE BYLA V TELEVIZI?

Manžel říkal, že ano, ale často odbíhala. Asi ji to ještě nebaví. Ale mámu poznala, a to je důležité.

* KDY VÁM UDĚLALA VALERIE NEJVĚTŠÍ RADOST?

Valda mi dělá radost už dvacet dva měsíců, vždyť je to něco úžasného, dívat se, jak se mění a roste. Ale největší radost mám, když usne a já můžu jít spát také.

* LZE BÝT SOUČASNĚ MATKOU A SPORTOVKYNÍ?

Je to velmi náročné, nevím, jestli bych do toho znovu šla. Musím říct, že v současné době jsem více matkou než sportovkyní. Val je pro mě to nejdůležitější a od toho se vše odvíjí. Pokud by měla nějakým způsobem trpět, okamžitě budu jen tou matkou a budu se jí věnovat.

* MYSLÍTE SI, ŽE BUDE MÍT MALÁ SPORTOVNÍ VLOHY?

Teoreticky by měla být sportovně založená. Ale až život ukáže, jestli tomu tak je. Teď to vypadá, že je na pohyb šikovná. Určitě ji nebudu do ničeho nutit. Musí si sama vybrat, co bude dělat, ale budu ráda, pokud se dá na sport.

* SPORTUJETE CELÁ RODINA?

Pokud je čas, jezdíme na kolech, Val se to začalo líbit, sedí v cyklosedačce a kouká. Jinak manžel hraje volejbal.

* MÁTE NĚJAKOU SVOU SPORTOVNÍ METU?

Příští rok jsou OH a tam bych nejspíš chtěla ukončit svou sportovní kariéru. Ale k tomu potřebuji hlavně zdraví, tak doufám, že bude držet a skončím v Pekingu nějakým slušným umístěním.

Nikola Brejchová - Naše reprezentantka v hodu oštěpem. Na letošním mistrovství světa v Ósace skončila čtvrtá – a bramborová medaile je do jisté míry jejím údělem. Byla čtvrtá už v roce 1991 na mistrovství světa v Edmontonu, poté na olympiádě v Aténách. Je jí třiatřicet let, je vdaná a má dceru Valerii.